venerdì 6 ottobre 2017

Ch s panem Chrujdou

  Pana Chrujdu jsme objevili skoro náhodou. Skoro říkám proto, protože  náhoda byla, že se pan Chrujda vystavoval v Galerii 140 v Táboře. Tam se chodíme každé prázdniny podívat na nějakou pěknou výstavu ilustrací. A letos! Letos tam vystavovala illustrátorka Lucie Dvořáková, která Chrujdu nakreslila.

  Vystaveno bylo velké množství krásných obrázků, ale když jsem se svých dětí zeptala, jaký obrázek se jim líbil nejvíc, ukázaly právě na Chrujdu.



  Veliká škoda byla, že pořadatelé, zrovna na této krásné výstavě, nenabízeli k prodeji žádné knihy z autorčiny tvorby. Určitě bych alespoň jednu zakoupila. "No jasně"- tu o Chrujdovi! Museli jsme jít pryč s prázdnou, a ještě zavřít rychle dveře, aby snad paní galeristku neofouklo.

  Naštěstí se nedaleko galerie nachází jeden moc příjemný obchůdek s knihami, co zrovna patří majitelům nakladatelství Baobab. Najdete tam mnoho krásných knížek i z jiných nakladatelství. 

  A koho jsme tam neobjevili! Zrovinka Chrujdu!

  Chrujda je jezevec.  Všemi zvířátky v lese je velmi vážený. V knize, která mé synky zaujala nejvíc, bude natáčet film. Jeho příběh je velmi poučný. Vypráví dětem o tom, že obdiv z nového, krásného, exotického a vychloubačného papouška, může hloupě vést až k tomu, že obyvatelé lesa přijdou o jednu velmi cennou věc. O přátelství. A taky ukazuje, jak je divné, převlékat si kabát jenom proto, abyste byli zajímaví a v módě. Nikdy totiž nevíte, kdy bude potřeba zrovna vašeho stylu. Důležité je, tak jak to udělal Chrujda, zachovat si, a mít, svůj zdravý rozum stále na svém místě. Chvíle, kdy se vám nedaří, můžete využít třeba i ke studiu jazyků. Například kočkodánštiny! Když budete pilní a vytrvalí, štěstí se na vás později usměje. Možná zrovna v podobě filmového štábu, který bude natáčet černobílý film, a bude pro vás mít hlavní roli! 

  Pohádky mají vždycky dobrý konec. I tahle dobře dopadne, a ještě si ke krásným obrázkům užijete trocha toho CH. Můj synek se v italské škole, kam chodí celý týden, Ch neučí. Knihu přečetl celou naposezení a Ch si krásně upevnil. Proto jsem chtěla Chrujdovi poděkovat. Jeho příběh není dlouhý, je krásně barevný, poučný a ještě k tomu zábavný. V nakladatelství Meander vyšly ještě další příběhy o jezevci Chrujdovi a my si je rádi přečteme-i ty ostatní!

M.

martedì 11 luglio 2017

Co mi řekl Giuseppe:

  Včera nám volal jeden náš milý příbuzný z Neapole. Popřál mi hezkou cestu do mé vlasti a jenom tak mezi řečí mi začal vyprávět o svém kolegovy z práce. Prý si jeho kolega vzal za manželku jednu moc milou dívku z Holandska a má s ní tři dcery. Na rozdíl ode mne ale ta dívka, a maminka, dcery svou rodnou řeč- holandštinu nenaučila. Vyrůstaly v Neapoli jako jednojazyčné italské děti. Dnes je jim přes dvacet, maminka se musela z rodinných důvodů vrátit do své vlasti a její dcery mají veliké potíže naučit se rodnou řeč své matky, holandštinu. Jedna z těch dívek pracovala jako šéfkuchař v Neapoli a po několika měsících, kdy se pokoušela v Holandsku uplatnit svou specializaci, se nakonec vrátila do Neapole, protože měla veliké těžkosti s holandštinou.
  
  Na konci našeho povídání s Giuseppem mi řekl : "Ty holky ztratily pracovní příležitost. Proto jsem tě vždycky obdivolal, že jsi tvé děti naučila  česky a pravidelně s nimi cestuješ do tvé vlasti. Děláš dobře!"

  Giuseppe mě vážně moc potěšil!

 Hezké léto!

 M.



giovedì 9 marzo 2017

Jaké knihy si pořídit jako základ dětské knihovničky pro společné čtení?




 Tímto článkem bych dala ráda tip všem rodičům, kteří zakládají nebo rozšiřují dětskou knihovničku s českými knihami. Všechny knihy, které vám představím, jsou ukázkou z naší české knihovničky v Itálii, a společně jsme je přečetli. Některé i několikrát, protože pokud děti některá kniha obzvlášť zaujme, rády se k ní znovu vracejí.

  Základem dětské knihovničky, nejenom pro děti dvojjazyčné, by měla být různorodost. Jen tak může dítě, a vy s ním, postupně pochopit, jaká témata a jaké knihy jej budou zajímat dál. Já jsem zjistila, že zatímco první syn je vědátor a zajímají ho všechny možné encyklopedie přes dinosaury až po počasí, druhý synek je spíš pohádkový a úplně nejraději má klasické pohádky.

  Ze začátku jsme nečetli pravidelně, ale knihy jsem dětem ke hře nabízela už od narození a stále nás doprovázejí. Nemůžu zatím říct, že by moje děti byli náruživými čtenáři a stali se z nich knihomolové čtoucí jednu knihu za druhou. To se zatím nestalo. Nicméně jsme se dopracovali k pokročilému posluchačství a knihy čtené v českém jazyce neodmítají. Právě naopak. Mohu dnes přečíst jakoukoliv knihu, a pokud je děj zaujme, vyžadují se dalšího čtení i v případě, že je kniha psána jazykem rozvinutějším, nebo jsou v ní použité například výrazy zastarelé apod. Že nerozumí nějakému slovíčku, je v žádném případě neodradí.

  Pro společné čtení je velmi důležité to, že musí bavit hlavně vás, rodiče kteří čtete, a proto si u výběru nových knih vybírejte takové knihy, které zaujmou nejen děti, ale i vás, přátele dětského čtení. 

  Začátkem společného čtení a umění učit se naslouchat příběhům, je hraní si z knížkami. A s  hraním se dá začít opravdu velice brzy. Hned jak miminko začne koukat a zajímat se o okolní svět. Vzpomínám si, že naše první knížka byla omyvatelná a četli jsme jí ve vaně.
Kromě omyvatelných jsou také knížky látkové, díky kterým se můžete s dítětem i společně učit nejen základní slovíčka, ale třeba i počítat (u o malinko většího dítěte)
  
1. Látkové knížky pro děti se dají sehnat i na zakázku. Doporučila bych internetový obchod Fler, nebo stránku Filo e fantasia di Rennie, majitelka stránky tyto knihy přímo vyrábí. Látkové knížky lze dohledat i pod názvem quiet-book.


  Moc milá knížečka, ke které jsme se mnohokrát vraceli a užili si společného povídání a hraní, je o malém medvídkovi, který dělá celý den to, co dělají všechny malé děti. Snídá, obléká se, hraje si, jí, koupe se, a po celém dni se oblékne do pyžámka a jde spát do své postýlky. Medvídek je připojený ke knížce šňůrkou a proto s ním můžete všechny jeho celodenní aktivity na každé stránce i názorně předvádět.


 2. Další kategorií knížek, pro děti do dvou let, jsou leporela s tvrdými deskami, interaktivní knížky do kterých se dá i čmárat, nebo knížky obsahující magnetky a nějaká tajemství. 
Pro malé děti jsou i velmi zajímavé knihy se zábavnými šablonami na kreslení. My máme jednu s dinosaury.


 V dnešní době vycházejí krásná leporela např.v nakladatelství Běží liška. Zatímco látková kniha stačí  jedna nebo dvě, u leporel bych se nebála pořídit si jich i víc. Budete se k nim vracet i když budou děti starší. 

Malí čtenáři mají rádi jak malé tématicky jednoduché rozkládací knížečky, tak i větší formáty. Velmi oblíbená jsou otevírací okénka, kde je pro ně vždy schované nějaké překvapení.
S knížkou "Počítáme na statku" jsme se naučili domácí zvířátka a číslovky do deseti.

Pitátská kniha s magnetkami. Dítě si s nimi může hrát a umisťovat je při čtení na stránky jak se mu zlíbí. 


  Od leporel se dá přejít okolo tří let věku i na klasické knihy. Určitě je to velmi individuální a každý rodič, který zná své dítě, ví, jestli už je jeho malý posluchač na knihu s obyčejnými stránkami, které se dají snadno roztrhat, připravený. Upřímně bych raději, aby to nějaká kniha odnesla i s vytrženou stránkou, na jejímž příkladu by jsme si pak vysvětlili, jak se k takové krásné knize máme chovat, než čekat s knihami až do školního věku, kdy už bude dítě jistě na 100% rozumné.

3. Doporučila bych začít s klasickými říkankami, logopedickými říkankami a písničkami. Bývají to knihy plné krátkých textů a krásných barevných obrázků. Jednu knihu logopedických říkanek bych doporučila každému, i těm, kteří nemají s vyslovováním žádné potíže.

   Na trhu je takových knížek celá řada. Velmi pěkné knížky vycházejí od autorky Ester Staré. Znám spoustu dětí, které její knihy přímo milují. My jsme měli jednu z jejích prvních knížek a dodnes, hlavně když není moc času (a jsem líná číst) se k ní vracíme. Je to jediná kniha, díky které moje děti znají jazykolamy. Občas, jen tak pro zábavu, si je znovu čteme. Když koukám na odkaz kolik nových knih této spisovatelce vyšlo, je mi jasné, že si musíme ještě nějakou její knihu pořídit.

 Povídky o pejskovi a kočičce vyšly i v jiných jazycích.


 S knížkou "Nejkrásnější filmové písničky" jsme si zazpívali "Chlupatý kaktus", nebo si vysvětlili o čem je písnička "Severní vítr".

                                                              


V dětské knihovničce by neměla chybět např. klasická říkadla od Josefa Lady. 

 4. Po říkankách přicházejí na řadu knihy ze kterých se děti dozví něco o okolním světě. 


Všeobecné dětské encyklopedie,  o vašem městě, o všech možných běžných i neobvyklých předmětech, o zvířátkách, o přírodě... Děti se moc rády dozvídají nové věci  a knihy druhu „moje první encykopedie“ mají velmi rády, i když si třeba jenom prohlížejí obrázky.


Oblíbené jsou např. knihy o povoláních. Od malička se každý druhý dítěte ptá, čím by chtělo být, až bude velké. Pomocí takové dětské encyklopedie o všech možných povoláních, nebude už ve světě dospělých ztraceno. 

Vzhledem k tomu, že my bydlíme v Římě, krásná knížka od pana Šaška "To je Řím" z nakladatelství Baobab, mě uchvátila!





 Dalším zajímavým tématem pro malého posluchače 
 a čtenáře může být třeba počasí. U nás máme hodně tepla a málo sněhu, proto nás obvzlášť přitahují knihy o chladném mrazivém počasí. Z knihy o malém sněhuláčkovi se kluci dozvěděli jak vypadá sněhulák. Pravou zimu jim ale ukázali až "Lyžníci z Plískanic".

  Pomalu jsme se pomocí říkanek dostali k věku čtyř až pěti let a najednou už máme doma předškoláčka. Ten už by se mohl dopředu něco dozvědět o písmenkách.  Proto bych vám určitě doporučila pořídit si nějakou veselou knihu o abecedě pro předškoláčky. Budete se k ní vracet i v době, kdy už dítě bude umět číst. Tyto, můžeme říct  slabikáře, jsou doplněny krátkými veselými texty, nebo básničkami a děti je mají rády.

  Na knižním trhu jich najdete celou řadu, včetně slabikáře školního. My máme v knihovně dvě knížky, které jsme dostali, a proto už jsem další nepořizovala, ale viděla jsem v obchodě, že vycházejí čím dál hezčí knížky s abecedou. Nedávno jsme si půjčili v knihovně Šmalcovu abecedu a to je velmi povedená knížka. Nad "Školičkou", s opičkou Ofinkou, jsme s dětmi strávili hodně chvil, hlavně před spaním.



5. Ve věku 4-5let dítěte už byste měli začít i se čtením krátkých příběhů, které se budou postupně prodlužovat a komplikovat. Začnou se vám rozšiřovat možnosti s výběrem knih, od klasických pohádek, přes krátké či delší povídky, až k dobrodružným knihám a románkům pro holky.




 Knížku "Pohádky pro předškoláčky" právě čte můj druhý synek jako první čtení. Je v ní pět klasických pohádek ve zjednodušeném podání. Velké obrázky, a na každé stránce nějaká aktivita pro pochopení významu slov. Např. nahoru, dolu atd.      


Od pěti let věku dítěte bych vám ráda nabídla ještě pár tipů z naší české knihovničky:)


Knížky přibližující dětem historii. 









Komiksy o historii jsou velmi vhodné pro dvojjazyčné děti. Zjednodušený text a hodně obrázků je od historie neodradí.

Knížka"Cesty dětí do staletí"pomůže dětem pochopit historii a minulost v celém kontextu.

Klasické pohádky.

Klasické české pohádky by děti měly znát. Já jsem moc spokojená s knihou "Nejkrásnější filmové pohádky", která sice není tak vyjímečně povedená po grafické stránce, ale moje děti velmi zaujaly právě fotografie z filmů, které už viděly. Když si nějakou z pohádek přečteme, většinou si ji pak pustíme i na DVD.

Kniha od Lucie Lomové "Zlaté české pohádky" se u nás také čte pořád dokola.

Knížky vhodné pro rozšíření slovní zásoby


  K rozšiřování slovní zásoby jsou samozřejmě vhodné všechny knihy, ale ráda bych vám dala tip na knihy Terezy Říčanové.  Zabývají se  aktuálními tématy a jsou dětem velmi blízké i svým grafickým zpracováním. Ke knize "Psí knížka" jsou zpracované metodické listy na stránce české IBBY-Zlatá stuha.

  Ráda bych se připomněla i se svou knihou "Azurka a největší přání", kterou jsem psala speciálně pro dvojjazyčné děti tak, abychom si při jejím čtení  mohli vysvětlit různé pojmy a popovídat si o nových slovíčkách a tématech. Na knížku jsem již slyšela dobré ohlasy od mých přátel a velmi se líbila mým dětem. Dostupná je i na největším českém prodejním portálu Kosmas v elektronické verzi. 


Příběhy z televizních pohádek a večerníčků.

  Příběhy z večerníčků se dají krásně doplňovat s televizními pohádkami. My jsme si velmi oblíbili knížku "Krysáci", a to ještě dříve, než jsme poznali tento nový večerníček. Druhý díl příhod ze smetiště jsme si potom s radostí dokoupili na výstavě v létě v Táboře, která byla věnována právě krysákům.

Dobrodružné a záhadné knihy.

Právě čteme knihu "Strašidlář", kterou nám poslal jeden náš moc hodný známý ze Šumavy. Je to kniha spíše pro pokročilejší posluchače. Musím ještě dětem některé případy, co se "doopravdy staly", dovysvětlovat, protože se v příběhu ztratí. Neskutečně je ale toto téma zajímá.


Z naší knihovničky u české babičky bych vám určitě ještě doporučila alespoň tyto knihy: 
Pipi Dlouhou punčochu od Astrid Lingrenové (a všechny její další knihy), Ferdu Mravence od Ondřeje sekory, Vítka od Václava Čtvrtka, nebo třeba Klapzubovu jedenáctku od Eduarda Basse.

 Knížek je hodně, výběr je veliký :) 
Snad jsem vám dala alespoň nějaký dobrý tip na knihu,  která se bude dobře hodit do vaší dětské knihovničky.

M.






lunedì 9 gennaio 2017

SOS hledá se něco pěkného, vhodného a zábavného na you tube...


   Všimla jsem si, že v různých článcích nebo v diskusích na sociálních sítích se nejvíce mluví o dvojjazyčných  dětech do tří let. Jsou úžasné a mluví i čtyřmi jazyky najednou. To je super a jejich rodiče si určitě zaslouží zlatou medaili! 
   Trošičku by mne ovšem zajímalo, zda se jejich rodičům podaří udržet toto tempo i s věkem dítěte a dále všechny ty jazyky rozvíjejí. O větších a starších dětech se totiž diskutuje i píše mnohem méně. 
   Důvodů může být víc. Budˇ už to není potřeba se o vícejazyčnosti dále bavit na veřejnosti, nebo je snaha udržet dvojjazyčné prostředí v rodině čím dál náročnější. Osobně si myslím to druhé. Možná sami protagonisté, děti, si nepřejí mluvit nahlas o svých schopnostech a rodiče jejich přání respektují. Nebo vícejazyčnost  přestala být pro rodiče vyjímečnou a stala se součástí jejich běžného obyčejného života. I tak to může být.


   Jak jsme na tom my v deseti a sedmi a půl ? 

 Dobře i špatně.

   Dva jazyky se dobře rozvíjejí, další se s těžkostí přidávají.

   Budu se stále opakovat, když napíšu, že je moc fajn, když oba kluci mluví oběma jazyky. Čtou v obou jazycích a filmy si nevybírají podle jazyka, nýbrž podle obsahu. Musím je ale pořád trochu do čtení nutit. To může být dan´ za dva jazyky, ale nemusí. Já to nedokáži dobře posoudit. V deseti jsem uměla jazyk jenom jeden, natož abych měla přečtených několik knih ve dvou jazycích. V páté třídě na mne čekala ruština a i ta mi dávala zabrat, natož abych kdy přečetla celou knihu v ruštině. Pročež jsem pochopila, že musím mít trpělivost a dál pokračovat i se společným čtením. Mám pocit, že jedině tak se jejich chutˇ ke knihám povzbudí.




  Čtyři měsíce v Itálii jsou za námi a jako vždycky pro kluky začíná být jednodušší mluvit spíše italsky. Trošku je nutím do češtiny a opakuji italsky položené otázky i v češtině, ale spíš jedeme na setrvačnost.

  Přes vánoční prázdniny jsem se snažila dohnat s češtinou co se dalo: Přes mluvení, čtení, pohádky a filmy, až po společné zážitky. Stejně ale přes všechny ty snahy cítím jistou převahu italštiny. Deset let u mého staršího syna začíná být věk citlivý. Pomalu ale jistě si nebude chtít nechat mluvit do ničeho. Taky mu vadí,když publikuji cokoliv co souvisí s jeho osobou, včetně fotek na sociálních sítích.
  Jsem ráda za to, že jsme v češtině stihli rozvinout co se dalo, protože začínat s ní jako druhým jazykem v tomto věku by mi přišlo jako zhola nemožné. I italská škola bude mít čím dál větší nároky a bude si ukrajovat víc a víc prostoru a volného času.

  Přemýšlím čím bych v tomto věku mohla ještě kromě filmů, mého mluvení a čtení, češtinu podpořit. Bude to chtít nějakou muziku a možná nějakého you tubera? Dívala jsem se na internet, ale neměla jsem zatím štěstí narazit na něco tak akorát. Pro nás pro rodiče akorát! Slušného, pěkného a zábavného. Asi nedokážu dobře porozumět tomu co letí. Jestli byste měli nějaký tip, sem s ním! Napište mi ho prosím do komentáře. Ušetříte mi spoustu času ztraceného při slepém bloudění internetem.

  Příští rok nás čeká druhý stupeň a paní učitelka se dala slyšet, že česká sobotní výuka bude pro mého synka velkou zátěží. Jistě má pravdu, ale zároveň mi přijde trochu nepochopitelné, proč by měl přestat prohlubovat nabyté znalosti v jazyce, který bude s největší pravděpodobností pro svůj život dále potřebovat a vyměnit ho za jiný, sice světovější, ale v tuto chvíli pro něho celkem nepotřebný. Začínat od další nuly a s nejistým výsledkem.
  Vysvětlila jsem jí, že nám se může klidně i stát, že se přestěhujeme do ČR. Velmi se tomu podivila: "Jak je to možné ? Ještě pořád?" 
  "Ano, ještě pořád." potvrdila jsem jí svůj postoj. A ona na to: "Slyšela jsem, že Praha je je krásná." 




  Její reakce bohužel vypovídá o provinčním myšlení i tak vzdělaných lidí jako jsou učitelé.
  Je více než jasné, že nám nezbyde nic jiného než zatnout zuby, přidat další jazyk, a zároveň pokračovat v češtině, kterou kluci začali už dávno. To ovšem italská škola nikdy neocení! Taky proč ? Údělem nesvětových jazyků je zkrátka jejich nepochopení zbytkem světa. K italštině a angličtině přibyde v šesté třídě i španělština. 
  To je přeci skvělé tolik jazyků a z toho tři světové! Ano, je, vypadá to pěkně, máte pravdu! Nebyla bych to ovšem já, kdybych neměla své pochybnosti. Hlavně o kvalitě výuky, které se mi, ani po skoro pěti letech povinné školní docházky, nerozplynuly.

 U mladšího synka /2,třída/ je super, že i jeho čínský spolužák studuje čínštinu o sobotním volném dni. V porovnání s ním je výuka do 13,00 hod v naší české škole jako nic. On má každou sobotu do 16,00 a k tomu celý další měsíc denně v létě, když se italské školy zavřou. Jsem ráda, že G. si nepřijde sám a má ve třídě posilu. I jejich paní učitelky jsou zatím pozitivní, což je super.  Bude to ale asi drsné. Chudák čínˇánek. Už nemá vůbec žádné volno!

  Jednou ovšem bude mluvit čínsky na úrovni, bude umět čínsky psát, bude číst čínské knihy, orientovat se v čínském prostředí a svým rodičům poděkuje. Jak jinak než čínsky.


Tak asi tak.

Ahoj,

jazykům zdar!

M. 


mercoledì 9 novembre 2016

Podzimní vzpomínání




   Dnes nás čekají domácí úkoly z českého jazyka.  Já jsem úkoly neměla nikdy moc ráda. Nejsem sama. Děti je většinou také nemilují. Můžu říci, že to platí ve všech jazycích nastejno. Ale snažíme se. Přes týden italské, na sobotu české. Naštěstí pro nás mluvená čeština není takový problém, jenom ta gramatika! V italštině se tvrdé y vyskytuje jenom velmi zřídka u cizích slov, a proto máme tendenci psát všude měkké i. I když jsme s F (9), už snad stokrát, probírali tvrdé souhlásky H,CH,K,R,D,T,N. Psát všude měkká je prostě jednodušší. 

   V italštině se naopak vyskytuje mnohem více zdvojených souhlásek. S nadsázkou můžu říct, že to je v každém čtvrtém slově a někdy hned dvakrát. Například v takovém aktuálním slovíčku nachlazení = raffreddore. Italové jsou na správné vyslovování dvojitých hlásek velmi citliví, hlavně učitelky. Taky  všude píší zájmena. „Ten pes tu kostičku snědl v té mističce.“ Asi takhle. Jakmile zájmena nepoužíváte ve větší míře a správně, je hned jasné, že jste cizinec a to ještě navíc k tomu z východu. To jenom abyste si mohli představit, jak nás nový školní rok krásně zaměstnává. Mladšímu G.(7) se ale líbí ve všech školách. V české i v italské. Staršímu F. (9) o trochu méně. A já, já vzpomínám na prázdniny.




   V Čechách bylo krásně, jako vždycky. Kluci si stvrdili přátelství která doma měli už od loňska a užili si prázdnin jak se má. Až, opět, na italské úkoly, které jsou v italské škole tradicí a vyžadují, věnovat se učebnici každý prázdninový den, alespoň půl hodiny, po dobu dvou měsíců.

   Kluci se česky domluví úplně bez potíží a mohou navazovat vztahy s okolím nezávisle na mně. To je moc fajn hlavně pro ně, a pro mě nakonec taky. Nemusím nic překládat :)



   Letos jsem na léto naplánovala návštěvu Českého Krumlova. Už na jaře jsem zakoupila vstupenky na divadelní představení pro děti do otáčivého hlediště v zahradách krumlovského zámku. Ani já jsem tam nikdy předtím nebyla a zajímalo mě jak divadlo funguje a jaké bude představení. Hráli: Barona Prášila. 


  Chtěla jsem kluky na představení trochu připravit předem. Aby Barona Prášila kapku poznali a mohli představení lépe pochopit. Zalovila jsem ve své dětské knihovničce a našla jsem v ní knížku: „Baron Prášil“ s krásnými obrázky od Cyrila Boudy. Knížka je na čtení docela těžká, jsou v ní i veršované pasáže, ale klukům se zalíbila a chtěli ji číst. Tak jsme četli. Pomalu ale jistě. Baron Prášil je téma spíš pro kluky, protože pořád střílí a loví a zápasí. To jsou ty správné chlapské akce.




   Divadelní představení bylo úžasné. Opravdu. Nepřeháním. Byla jsem zvědavá jak bude zpracované a jestli děti zaujme. Začalo tím, že se s námi diváky celé hlediště otočilo jak na kolotoči a na balkoně budovy z druhé strany začala hrát kapela. ŽIVĚ. Takový malý koncert: saxofon, kytara, bicí, paráda! Obdivovala jsem celý ansábl. I ty nejmenší roličky zahrály herečky s vášní. Potočili jsme se a užívali si příběhu, veselého a bláznivého, se šťastným koncem. Když představení, po hodině a půl, skončilo, můj mladší syn brečel, že ještě nechce aby byl konec. Kdybych byla dítě, brečela bych taky a chtěla pobýt v hledišti ještě aspoň chvilku, jak se mi to představení líbilo!

  V Česku se přes léto pořád něco děje. My jsme využili akci věnovanou olympiádě a zajeli se podívat do olympijského parku na Lipně, kde si šli kluci sami domluvit plážový fotbálek. Po zápase dostali medaile a diplomy a byli náramně spokojení. Dál si v parku vyzkoušeli box a kanoi a další sporty.  




  Stejné to pak bylo na kulturní akci v Táboře „Komedianti v ulicích“, kterou každé léto pořádá město. Šńůra  divadelních představení různých souborů v historickém centru města. Od oběda až do noci. Taky se nám domů nechtělo, ale po pětihodinovém komediantském maratónu už jsme byli přeci jen unavení.

  To byl jenom malý výčet z toho, co jsme přes prázdniny podnikli. Jak se ale říká v Čechách: „Nemůže být pořád posvícení“ po několika týdnech jsme se museli vrátit zpátky do Itálie.    

         Odváželi jsme si spousty vzpomínek, fotek, dárečků, česnek z tatínkovi zahrady

...a taky deset výtisků mé knihy, kterou jsem původně začala psát pro své děti a pak mi dala tolik práce, že by byla škoda nechat si jenom tak doma pro sebe. (Rozhodla jsem se ji vydat a věnovat dětem ze sobotní české školy. Za to, že se věnují škole i šestý den v týdnu si dárek zaslouží. Kniha je ale určená všem dětem, klukům i holkám. Najdete ji: zde tištěnázde-elektronická)

  Jinak s podzimem, jak už jsem psala v úvodu, máme na programu zase jenom školu a školu a úkoly a úkoly a možná, občas, vzácně i něco jiného.

  Takové melancholické že ?! Jenže o tom podzim tak trochu je…


M.

domenica 6 novembre 2016

V Čechách se dětem pofouká kolínko...

   Knížku "Adam a koleno" z nakladatelství Baobab jsme si přivezli už vloni, ale občas se k ní rádi vracíme. 

V Itálii se na kolínko nefouká a nikdo to tu nezná, ale my víme své. Takové pofoukání bolavého kolena moc pomůže, když máte smůlu a náhodou si kolínko rozbijete.
 Ví to i Adam, hrdina příběhu. Jenže Adam je zrovna sám a na kolínko se napřed musí podívat. To co uvidí, když odhrne nartženou látku, je velmi velmi zajímavé..


  Děti se díky této knize naučily slovíčka jako je taburetka, trojnožka, nebo štokrle. 
Gio /7/ jí celou přečetl už i sám, a dokonce se inspiroval k vytvoření veselého talířku.



 Dala jsem mu mrkev, zelí a sýr a vznikl z toho krásný netopýr.


"Adam a koleno" je malá knížečka, která není na první pohled úplně krásná růžovoučká, ale  vzbudí v dětech zvědavost a tvořivého ducha.

M.


giovedì 7 luglio 2016

Kde zakoupit elektronické knihy pro děti v češtině


   Já osobně mám raději knižky tištěné, ale už je nemám pomalu kam dávat a taky dost váží v kufru. Proto začínám uvažovat o výhodách elektronických knih.


  Jestli se do Čech jen tak nedostanete a rádi byste dětem sehnali nějaké čtení v českém jazyce, i pro vás by mohly být elektronické knihy řešením.

Našla jsem několik tipů, kde lze dětskou elektronickou knihu zakoupit:

www.databook.cz/e-knihy-pro-deti/pohadky
www.palmknihy.cz/elektronicke-knihy/beletrie-pro-deti-a-mladez
www.ereading.cz/cs/zanry-eknih/76/beletrie-pro-deti
eknihyjedou.cz/pohadky
rajknih.cz
www.ebux.cz/deti_mladez
www.kosmas.cz
beletris.cz/e-shop/59-pro-deti-a-mladez

  Ceny jsou velmi rozdílné. Někteří prodejci prodávají elektronické knihy mnohem levněji než knihy tištěné, jiní je mají skoro za stejnou cenu. Každý podle své obchodní politiky. Ani nabídka titutů není tak bohatá, jako na trhu s tištěnými knihami, ale i sympatické pěkné čtění se dá určitě najít.

  Existují i projekty, díky nimž si elektronickou knihu, nebo text můžete stáhnout zdarma. Například MĚSTSKÁ KNIHOVNA V PRAZE vydala klasické české pohádky a spoustu dalšího čtení. Pro menší děti nejsou sice tyto texty zábavné, protože v nich chybí obrázky, ale pokud vás, nebo vaše děti baví kreslit, můžete si k textu  illustrace sami vytvořit, nebo dohledat nějaké obrázky na internetu apod.

Odkaz zde:
mlp.cz/cz/projekty/on-line-projekty/pohadky/

KNIHY-ZDARMA -Henych-Jiri-Vsemoudre-pohadky-pro-prince-a-princezny

Přeji hezké prázdninové čtení

M.

mercoledì 29 giugno 2016

O dvojjazyčné výchově

  Můj blog se věnuje především povídání o naší dvojjazyčné výchově. O tom co s dětmi všechno děláme a jak, aby jsme si co nejvíc, i v Itálii kde žijeme, povídali česky. 

   Když byly děti malé mělo to svá úskalí, ale bylo výhodou, že do tří let nechodily do žádné školky. Každý den jsme chodili do parku, aby si měly možnost hrát si i s jinými, italsky mluvícími dětmi, ale jinak většinu času trávily mé děti se mnou, což byla výhoda, které jsem se snažila využít na maximum. Období do tří let věku považuji pro dvojjazyčnost mých dětí za velmi zásadní. Vytvořili jsme pevnou půdu pro další rozvíjení obou jazyků.

  Ze začátku pro mne nebylo snadné mluvit s dětmi česky v Itálii na veřejnosti. Hlavně v době,  kdy můj první syn ještě nemluvil. Někdy vyvolalo mé mluvení v češtině příjemné, někdy naopak nepříjemné reakce okolí a mnohdy jsem se cítila izolovaně od okolí. Postupně jsem si zvykla a nepříjemné pocity, plynoucí z toho, že je člověk jiný, jsem překonala. Dospěla jsem k názoru, že okolí si může myslet cokoliv. Například to, že se neumím přizpůsobit. Co člověk to názor. Nechala jsem každého, ať se vyrovná s tím co si o mně myslí sám. Naši přátelé nás chápou a podporují nás.

  Nejsem sama kdo zažil i nepříjemné pocity. Mluvila jsem s hodně lidmi ve stejné situaci a mnoho rodičů tyto pocity překonat nedokáže a na veřejnosti raději na své děti mluví jenom ve většinovém jazyce. Někteří mají i ten názor, že je neslušné, mluvit na dítě jazykem, kterému okolí nerozumí. Já osobně si nemyslím, že by to bylo neslušné. Obvzlášt ve chvíli, kdy mluvíte pouze na vaše dítě a není potřeba, aby paní sousedka rozuměla. V tu chvíli by totiž mohlo platit i to, že není slušné poslouchat rozhovory druhých a není tedy opodstatněné, aby všichni slyšeli, že si má vaše dítko utřít nos a podobně. Pokud ovšem je třeba, aby nám okolí rozumělo, je slušné přeložit a vysvětlit, o čem jste si povídali a v takových chvílích už se pak dvojjazyčná výchova trochu komplikuje. A o tom to je. Je to komplikované.

  Hodně  mi pomohlo, když  děti začaly mluvit a naše čeština se mohla začít pěkně rozvíjet.

  S nástupem do školky začalo naše další období, italština se přidala na plno. Bohužel hned na začátku jsme měli smůlu na paní učitelky, které neměly pochopení. V tom období sehrálo velikou roli mé velmi silné přesvědčení o tom, jak chci aby děti vyrůstaly. Přesvědčení, že je správné, aby mluvily oběma jazyky. Uvědomila jsem si, že český jazyk jim mohu předat jenom já a musím vytrvat. Proto jsem se nenechala odradit. Můj starší syn v tom období zažil i posměch spolužáků, což mě velmi překvapilo u takhle malých dětí, ale byl to bohužel vliv přístupu učitelek ve školce. Neměl tak dobře rozvinutou italštinu jako jiní italští spolužáci, ale byla to jen otázka času, kdy je dožene. Jeho italština se velmi rozvinula v první třídě a dnes v jeho devíti letech plně dohnal v italském jazyce své vrstevníky.

 Pro mladšího syna jsem  s nástupem do školky hledala vhodnější prostředí a měli jsme štěstí. Paní učitelka byla výborná, měla veliké pochopení. Její porozumění pramenilo i z toho, že sama žila deset let svého života mimo svou vlast. Byl to jak se říká "náš člověk". Dětem se velmi věnovala a můj mladší syn i já jsme mohli vklidu mluvit naším jazykem i v její přítomnosti.

  Ze strany maminek jsem také nezažila žádné nepochopení, i když jsem se setkala s názorem typu :  “ Takový jazyk jako je čeština, kde ho využijete, jenom tam ne ? /Myšleno v Čechách/ Jo kdyby to byla Angličtina!” K tomu bych jen dodala, že ani s angličtinou by moje děti neunikly potížím. Zrovna nedávno jsem mluvila s jednou maminkou u nichž doma se mluví anglicky. Je to italka, která si vzala angličana. Synek také mluví oběma jazyky. Říkala mi, že se mu děti v první třídě vysmívají a bude si  muset promluvit s paní učitelkou.

   My,  jak jsem už říkala, jsme měli potíže jenom v první školce. Ve škole jsem učitelky upozornila rovnou a stále jim opakuji, že děti jsou dvojjazyčné. Nečekám z toho žádnou výhodu, spíš jenom pochopení.

    Se školou už bohužel nemám tolik času ani prostoru, abych se mohla dětěm věnovat jako dřív. Velikým štěstím pro nás je projekt “Česká škola bez hranic” kde v sobotu můžeme studovat češtinu a být v českém kolektivu. Školní rok je náročný a na společné rodinné zážitky je čím dál méně času.

  K našim nejčastějším společným aktivitám během školního roku patří učení a úkoly. Škola nás zaměstnává a společné domácí tvořivosti notně ubylo. Proto se snažím udržet každý den alespon’ chvilku před spaním společnému čtení. Čtu české knížky a časopisy a děti mají naše společné čtení opravdu rády. Je to chvíle, která patří jenom nám a můžeme si spolu i popovídat. Pokud je více času, přečtu něco delšího, když se úkoly protáhly a nestíháme, sáhnu třeba po Ladovi a přečtu dvě tři říkanky.

 Čteme všechny možné knížky. Některé jsme si přivezli z Čech, další si půjčujeme v české knihovničce v Římě a nějaká vyprávění jsem napsala pro mé děti sama. Moje první knížka se mým dětem velmi líbila a rozhodla jsem se  ji vydat knižně, aby jsme se k ní mohli vracet a prohlížet si třeba jen obrázky bez toho, že by se poškodily. Vyjde v létě a už se na ní společně těšíme.

  Pravidelné společné čtení s dětmi je velmi zásadním bodem ve dvojjazyčné výchově a všem ho doporučuji. Pokud není čas na společné zážitky i pět minut denně, jedna malá říkanka, má pro rozvoj jazyka smysl.

 Přeji hodně sil a úspěchů všem rodičům, kteří to nevzdali a učí své děti češtinu i za hranicemi naší krásné země.


M.